prohlídka - okolí chrámu
V bezprostředním okolí chrámu se nachází několik dalších památek, které přímo souvisejí s jeho dějinami.
Před hlavním průčelím stojí uprostřed jižní části náměstí barokní socha českého zemského patrona sv. Jana Nepomuckého, podle níž se v minulosti tato část města nazývala „Svatojánský rynek“. Socha byla vytvořena neznámým umělcem z okruhu pražského mistra Františka Preisse v roce 1716. Náklady na její postavení uhradil ze svých vlastních prostředků děkan Antonín Jan Marsch. Svěcení sochy, konané 19. června roku 1716, doprovázela velkolepá církevní slavnost, které se kromě nymburského děkana Antonia Molinariho zúčastnili představení klášterů v Zásmukách a Klášterní Skalici.
Naproti kostelu se při vyústění Komenského ulice nachází budova bývalého děkanství (čp. 124), která je jednou z nejstarších a nejlépe zachovalých obytných staveb v Kouřimi. Původně se jednalo o měšťanský dům, jehož počátky sahají do doby založení královského města v polovině 13. století. Jeho poslední světskou majitelkou byla měšťanka Voršila Zlonická, která jako nekatolička odešla po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 do emigrace, a její pozůstalý majetek připadl do vlastnictví české královské komory. Opuštěný dům byl roku 1634 postoupen kouřimské farnosti pro zřízení děkanova obydlí. V neklidných časech třicetileté války však nebyla funkce kouřimského děkana soustavně obsazována, takže někdejší Zlonický dům začal svůj nový účel plnit teprve v roce 1651.
Roku 1692, v době působení děkana Václava Dominika Květoně z Rosenwaldu, vypuknul v děkanství při přípravě hostiny ke svatoprokopské pouti požár, který zničil nejen samotnou budovu, ale také všechny domy na západní straně náměstí a v Pražské ulici, radnici a věž Pražské brány. Vyhořelé děkanství se brzy dočkalo obnovy, přičemž byl původní středověký dům přestavěn v barokním slohu. Z té doby se dodnes zachovala základní dispozice domu a klenby v průjezdu a v některých místnostech v přízemí. Podobné neštěstí se opakovalo 18. srpna 1811, kdy děkanství znovu vyhořelo, a s ním lehly popelem všechny domy v přilehlé Malotické ulici. Budova byla obnovena až v roce 1831 z iniciativy děkana Jana Wunderlinga. Při této příležitosti byla přestavěna do dnešní klasicistní podoby.
Od 60. let 20. století sloužilo děkanství potřebám kouřimské farnosti pouze částečně a většina jeho prostor byla pronajímána k různým účelům.
V těsném sousedství kostela se nacházejí rozlehlé historizující budovy Nové radnice (čp. 145) a bývalé chlapecké školy (čp. 292). Na místě bývalé školy stálo původní středověké děkanství s hospodářskými budovami a zahradou, které bylo založeno společně s kostelem v polovině 13. století. Svému účelu sloužilo až do třicetileté války. Roku 1634 však bylo při drancování města císařskými vojáky natolik poškozeno, že došlo k rozhodnutí přestěhovat sídlo děkana do Zlonického domu na náměstí. Zpustošená středověká budova byla ponechána svému osudu, takže se ještě v průběhu 17. století zřítila. Kouřimská farnost pak pozemek po dobu následujících dvou století nechávala nezastavěný a používala jej včetně přilehlého hradebního parkánu jako zahradu. Asi na tomto místě (nebo na zahradě nového děkanství na náměstí) bylo ve druhé polovině 19. století nalezeno proslulé románské sousoší „Kouřimští lvi“, které v roce 1901 děkan František Handrejch daroval Národnímu muzeu v Praze.
Sousední Nová radnice pak stojí na místě středověké svatoštěpánské školy, o níž se nejstarší písemná zmínka zachovala již z roku 1377. Největší proslulosti dosáhla v 16. století, kdy na ní působila řada humanistických vzdělanců, absolventů pražské univerzity, a škola tak měla charakter gymnázia. V časech třicetileté války však nastalo období jejího úpadku, které trvalo až do druhé poloviny 18. století. Po vydání nového školního řádu za vlády císařovny Marie Terezie byla tato instituce v roce 1774 znovu ustanovena jako triviální škola o dvou třídách. V letech 1792 – 1861 zde jako hlavní učitel působil proslulý pedagog Ignác Čečrdle, který byl roku 1846 vyznamenán zlatou medailí rakouského císaře Ferdinanda I. V roce 1857 byla ve škole otevřena třetí třída, takže chátrající středověká budova přestala stačit svému účelu.
Roku 1864 město po četných urgencích státních úřadů, spojených s úsilím kouřimského kaplana a administrátora Václava Slavíka, přistoupilo ke stavbě nové školy, pro níž byl určen pozemek po zaniklé budově středověkého děkanství. Dodnes zachovalá neorománská budova byla dokončena roku 1865. Původně obsahovala čtyři třídy a čtyři byty pro učitele. Od roku 1883, kdy byla v Kouřimi zřízena samostatná dívčí škola, se začala nazývat školou chlapeckou. Stará škola byla postoupena Občanské záložně, která na jejím místě nechala v letech 1880 - 1881 postavit dnešní reprezentativní neorenesanční budovu. Někdejší Občanská záložna dnes slouží jako sídlo městského úřadu a pošty. Bývalá chlapecká škola plnila svůj účel do roku 1979. Dnes je majetkem firmy PALÁC s. r. o., nachází se v havarijním stavu, ale připravuje se její rekonstrukce.
Areál kouřimského chrámu uzavírá bývalý obecní špitál (čp. 291), vzniklý v první polovině 18. století přestavbou středověkého měšťanského domu. Po roce 1735 funkčně nahradil starý špitál u kostela sv. Máří Magdaleny, který stával před městskými hradbami na Kolínském předměstí. Svému účelu sloužil do roku 1897. V 19. a 20. století byl několikrát přestavěn, a dnes je soukromým majetkem.
