prohlídka - hlavní loď
Hlavní loď chrámu se čtyřmi páry arkád otevírá do nižších lodí bočních, a ve výši šestnácti je metrů uzavřena křížovou žebrovou klenbou, která byla několikrát obnovována v průběhu 16., 17. a 19. století. Původní raně gotické klenební konzoly s vegetabilním reliéfem byly částečně doplněny historizujícími sádrovými doplňky. Stěny pokrývají pestré dekorativní malby od Františka Urbana, pocházející z počátku 20. století. Na západní straně se nachází pozdně gotická hudební kruchta z počátku 16. století, na níž jsou umístěny varhany od Karla Schiffnera z let 1879 - 1880. Zábradlí kruchty s motivem slepých kružeb je z větší části původní, malba městského znaku však pochází až z konce 19. století. Vlastní plochu hlavní lodi vyplňují raně barokní lavice z doby po roce 1670, které jsou jedním z nemnoha zbytků staršího chrámového mobiliáře, jenž přečkal puristickou úpravu z počátku 20. století.
K pilířům mezilodních arkád jsou přiloženy nevelké pseudogotické oltáře, zhotovené na konci 19. a na počátku 20. století. Oltář na jižní straně je zasvěcen P. Marii Bolestné. Zdobí jej socha Piety z druhé poloviny 19. století, a dále plastiky sv. Terezie z Lisieux a sv. Anežky České, zhotovené kutnohorským řezbářem Františkem Charvátem ve 30. letech 20. století. V predele tohoto oltáře je osazen drobný reliéf P. Marie Staroboleslavské, tzv. Paládia země české, z poloviny 19. století.
Na severní straně se nachází historizující oltář sv. Anny, jehož středovou sochu světice vyučující P. Marii z počátku 20. století doplňují drobné barokní plastiky sv. Františka z Assisi a sv. Terezie z Avily, vytvořené po roce 1700 v dílně kutnohorského sochaře Ondřeje Eiglera. Byly součástí původního barokního oltáře sv. Anny, který v těchto místech stával až do počátku 20. století. V zasklené skříňce na menze stojí kopie známé milostné sošky Pražského Jezulátka.
Jedním z pozůstatků zaniklého svatoanenského oltáře je také barokní akantový rám na druhém severním pilíři, v němž je dnes osazen obraz P. Marie Mantovské z 18. století. Jedná se o kopii milostného mariánského obrazu, uctívaného od roku 1680 v kostele P. Marie Vítězné v Praze. Na témže pilíři se nachází kopie obrazu tzv. pravé podoby sv. Ignáce z Loyoly, zhotovená v roce 1728. Naproti na druhém jižním pilíři je zavěšen drobný lidový obrázek sv. Vojtěcha z doby kolem roku 1800. Na konci 19. století byla pořízena dnešní pseudogotická kazatelna, zdobená složitými architektonickými řezbami a deskovými malbami evangelistů. Na břevně triumfálního oblouku je osazen velký barokní krucifix, který je zdařilou prací neznámého sochaře z poloviny 18. století.
