prohlídka - exteriér
Poloha chrámu v jihovýchodním koutě náměstí je obvyklá pro farní kostely středověkých královských měst v Čechách. Stavba se dodnes zachovala v relativně autentické podobě, která napovídá mnohé o charakteru raně gotického stavitelství. Kostel je trojlodní bazilikou se třemi pětibokými závěry a dvojicí hranolových věží nad chóry bočních lodí. Obklopuje jej prostor bývalého hřbitova, zrušeného v roce 1836, v jehož někdejším severozápadním nároží se tyčí zvonice ze 16. století. Areál se dnes nachází v romantické úpravě z přelomu 19. a 20. století, kdy byla zřízena nová ohradní zeď na východní straně, zvýšena zvonice, a průčelí kostela zbavena historických omítek. Vzhled chrámového komplexu byl přizpůsoben dobovým představám o původní podobě gotických staveb. Čtyři století architektonického vývoje, jež následovala po skončení pozdně středověkých stavebních úprav, tak připomíná pouze barokní zastřešení věží z roku 1744, které přečkalo trojí regotizaci v letech 1876 - 1910. Ve své původní podobě byly věže o dvě podlaží vyšší, a vrcholily štíhlými gotickými střechami s krytým spojovacím můstkem. Hlavní západní průčelí bylo vzhledem k vážným statickým poruchám výrazně přestavěno v 70. letech 19. a na počátku 20. století. Severnímu průčelí vévodí raně gotický boční portál ze třetí čtvrtiny 13. století, který si uchoval původní podobu s pětilaločně vykrojeným nadpražím a ostěním s polosloupky, zdobenými hlavicemi s bohatým rostlinným dekorem.
Na severním a jižním průčelí chrámu je od roku 1905 osazen pozoruhodný soubor třinácti renesančních náhrobků z druhé poloviny 16. a počátku 17. století. Desky z růžového mramoru a různobarevného pískovce původně zakrývaly hrobky významných měšťanů a nižších šlechticů, které se nacházely pod podlahou uvnitř kostela. Z umělecky nejhodnotnějších prací můžeme jmenovat náhrobky manželů Pirynových a jejich dětí z let 1600 – 1614 (na stěnách sakristie a severní věže), náhrobky Kateřiny Hrabalové z roku 1582, Jana Bakaláře a neznámé měšťanky s růží z doby kolem roku 1600 (na stěnách sakristie) a náhrobky Anny Kožešnice a manželů Polentových z let 1602, 1615 a 1619 (na stěně severní lodi). V bezprostřední blízkosti východní zdi kněžiště se nachází prostý kamenný kvádr, označující hromadný hrob vojáků padlých v bitvě u Kolína, která se mezi vojsky císařovny Marie Terezie a pruského krále Fridricha II. odehrála 18. června roku 1757. Zajímavostí je pískovcový kříž s reliéfem lebky, osazený na průčelí schodiště jižní věže, který pochází ze třetí čtvrtiny 18. století, a podle nepodložené místní tradice byl označován jako náhrobek kouřimského kata. Jedná se o zajímavou ukázku funerálního sochařství z období rokoka, která původně patrně označovala některý z hrobů v prostoru zdejšího hřbitova.
