Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

prohlídka - exteriér

planek severní loď hlavní loď jižní loď kněžiště sakristie zvonice kaple sv. Kateřiny
exteriér hlavní loď severní loď
jižní loď kněžiště sakristie
zvonice kaple sv. Kateřiny okolí chrámu

Poloha chrámu v jihovýchodním koutě náměstí je obvyklá pro farní kostely středověkých královských měst v Čechách. Stavba se dodnes zachovala v relativně autentické podobě, která napovídá mnohé o charakteru raně gotického stavitelství. Kostel je trojlodní bazilikou se třemi pětibokými závěry a dvojicí hranolových věží nad chóry bočních lodí. Obklopuje jej prostor bývalého hřbitova, zrušeného v roce 1836, v jehož někdejším severozápadním nároží se tyčí zvonice ze 16. století. Areál se dnes nachází v romantické úpravě z přelomu 19. a 20. století, kdy byla zřízena nová ohradní zeď na východní straně, zvýšena zvonice, a průčelí kostela zbavena historických omítek. Vzhled chrámového komplexu byl přizpůsoben dobovým představám o původní podobě gotických staveb. Čtyři století architektonického vývoje, jež následovala po skončení pozdně středověkých stavebních úprav, tak připomíná pouze barokní zastřešení věží z roku 1744, které přečkalo trojí regotizaci v letech 1876 - 1910. Ve své původní podobě byly věže o dvě podlaží vyšší, a vrcholily štíhlými gotickými střechami s krytým spojovacím můstkem. Hlavní západní průčelí bylo vzhledem k vážným statickým poruchám výrazně přestavěno v 70. letech 19. a na počátku 20. století. Severnímu průčelí vévodí raně gotický boční portál ze třetí čtvrtiny 13. století, který si uchoval původní podobu s pětilaločně vykrojeným nadpražím a ostěním s polosloupky, zdobenými hlavicemi s bohatým rostlinným dekorem.

Na severním a jižním průčelí chrámu je od roku 1905 osazen pozoruhodný soubor třinácti renesančních náhrobků z druhé poloviny 16. a počátku 17. století. Desky z růžového mramoru a různobarevného pískovce původně zakrývaly hrobky významných měšťanů a nižších šlechticů, které se nacházely pod podlahou uvnitř kostela. Z umělecky nejhodnotnějších prací můžeme jmenovat náhrobky manželů Pirynových a jejich dětí z let 1600 – 1614 (na stěnách sakristie a severní věže), náhrobky Kateřiny Hrabalové z roku 1582, Jana Bakaláře a neznámé měšťanky s růží z doby kolem roku 1600 (na stěnách sakristie) a náhrobky Anny Kožešnice a manželů Polentových z let 1602, 1615 a 1619 (na stěně severní lodi). V bezprostřední blízkosti východní zdi kněžiště se nachází prostý kamenný kvádr, označující hromadný hrob vojáků padlých v bitvě u Kolína, která se mezi vojsky císařovny Marie Terezie a pruského krále Fridricha II. odehrála 18. června roku 1757. Zajímavostí je pískovcový kříž s reliéfem lebky, osazený na průčelí schodiště jižní věže, který pochází ze třetí čtvrtiny 18. století, a podle nepodložené místní tradice byl označován jako náhrobek kouřimského kata. Jedná se o zajímavou ukázku funerálního sochařství z období rokoka, která původně patrně označovala některý z hrobů v prostoru zdejšího hřbitova.

Kostel sv. Štěpána, pohled na knežiště Kostel sv. Štěpána se zvonicí, pohled od severozápadu Kostel sv. Štěpána, pohled od jihozápadu Náhrobek dětí z rodiny Pirynových z roku 1614 Náhrobek Ludmily Polentové z počátku 17. století Raně gotický boční portál ze 3. čtvrtiny 13. století

Za laskavé poskytnutí fotografií děkujeme J. Beránkovi, J. Kroužilovi, A. Mudrovi, M. Patrnému, R. Šulcovi,
Regonálnímu muzeu v Kolíně a Státnímu okresnímu archivu v Kolíně.
Tento web vznikl za podpory Fondu kultury Středočeského kraje.