Přejít na navigaci (přeskočit obsah)

historie - baroko

Nepříznivé období třicetileté války výrazně zasáhlo do dějin Kouřimi i zdejšího děkanského chrámu. Po zahájení protireformace, vyvolané porážkou českých stavů v bitvě na Bílé hoře, byl v roce 1622 z města vypovězen poslední protestantský kněz Jan Lunacius Domažlický. Od roku 1625 zde již působil katolický děkan Šimon Eustach Kapihorský, jenž v letech 1626 - 1627 v Kouřimi řídil několik inkvizičních procesů. Nové poměry se ustálily až po roce 1633, kdy byl odvolán třetí pobělohorský kněz - řeholník chorvatského původu Bernardo Zottines da Veglia, který se zde dopouštěl řady výtržností a násilných skutků. Přicházející doba válečných nepokojů byla ve znamení zmaru, bídy a utrpení. Chrám sv. Štěpána byl vyloupen a zpustošen švédskými i císařskými vojsky. Dílo zkázy po skončení třicetileté války dokonalo několik požárů. Největší z nich stavbu postihly v letech 1659 a 1670, kdy se zřítila klenba hlavní lodi a zdivo horních pater obou věží. Ničivému živlu padla za oběť i většina gotického a renesančního mobiliáře.

Poválečná obnova kostela probíhala s velkými obtížemi, způsobenými neustálým nedostatkem finančních prostředků. Již krátce po druhém největším požáru v roce 1670 si tehdejší kouřimský děkan Matyáš Karel Kottecius vyprosil u císaře Leopolda I. příspěvek na opravu zpustošeného chrámu, díky němuž mohla být opětovně zaklenuta hlavní loď, zřízeny nové krovy nad celou stavbou a obnovena těžce poškozená zvonice. V průběhu poslední čtvrtiny 17. a na počátku 18. století byl interiér postupně vybavován umělecky hodnotným barokním mobiliářem. Roku 1744 byla uskutečněna další stavební úprava kostela, při níž došlo k zakrytí snížených chrámových věží mansardovými střechami s osmibokými lucernami.

Již v době děkana Kottecia (v letech 1667 – 1680) byl v Kouřimi učiněn první krok k rozkvětu barokní zbožnosti. Roku 1668 byl ve sklepení pod sakristií objeven vzácný soubor svatých ostatků, ukrytý zde pravděpodobně v předhusitských časech, jenž se v následujících desetiletích stal objektem mimořádné úcty. Svatoštěpánský chrám se změnil v poutní místo, jímž byl až do josefínských reforem na konci 18. století. Pravým střediskem náboženského dění byl kouřimský kostel zvláště v letech 1707 - 1728, kdy se zdejší děkan Antonín Jan Marsch věnoval pořádání velkolepých barokních církevních slavností. Nový rozvoj prožívalo literátské bratrstvo (mající tehdy téměř tři sta členů), v jehož prostředí byla provozována řada působivých hudebních skladeb, umocňujících nádheru tehdejších bohoslužeb.

Obraz P. Marie Mantovské, 1. pol. 18. stol. Oltář sv. Kateřiny a patronů proti moru Plastika ležícího Krista z Božího hrobu, kolem roku 1700 Plastika sv. Ludmily z raně barokního hlavního oltáře, odstraněného v době regotizace Raně barokní monstrance, Ondřej Wagner, Kutná Hora, po roce 1670, Arcibiskupství pražské Torzo plastiky adorujícího anděla z barokního oltáře P. Marie, odstraněného v době regotizace

Za laskavé poskytnutí fotografií děkujeme J. Beránkovi, J. Kroužilovi, A. Mudrovi, M. Patrnému, R. Šulcovi,
Regonálnímu muzeu v Kolíně a Státnímu okresnímu archivu v Kolíně.
Tento web vznikl za podpory Fondu kultury Středočeského kraje.